Václav Pichl, rodák bechyňský, hudební skladatel, houslový virtuos a pedagog se narodil 25.9.1741 v Bechyni, zemřel 23.1.1805 ve Vídni. Jeho dílo je obdivuhodné. Tento český muzikant napsal na 700 skladeb, včetně 88 symfonií (28 vyšlo tiskem, stovky komorních děl, z nichž bylo vytištěno po 12 smyčcových kvintetech a kvartetech, několik houslových koncertů, spousta klavírních sonát a chrámových skladeb.

Podle svědectví významného českého emigranta té doby, budějovického rodáka Vojtěch Jírovce, patřil o patnáct let starší Mozartův součastník mezi tehdejší muzikantskou elitu jako člen Filharmonických společností v Mantově a Boloni, první houslista vídeňského Divadelního divadla , kapelník Marie Terezie, komorník a komorní skladatel archivévodského páru v Miláně, v jehož službách setrval 21 let jako vážený a provozovaný autor oper, oratorií a děl symfonických a komorních. Zkomponoval několik písní na české texty. Perfektně ovládal kromě němčiny italštinu, francouzštinu, dokonce i latinu, v níž hledal libreta k různým operám. Obětí francouzské okupace Milána se bohužel staly Pichlovy Dějiny českých umělců v Itálii a nezachoval se ani jeho překlad libreta Mozartovy Kouzelné flétny do češtiny, jako doklad jeho vztahu k rodné zemi.

Nepodařilo se zjistit, zda syn vrchnosti poddaného Františka Pichla z Bechyně měl v rodokmenu šenkýřů a zedníků nějakého muzikanta. Hudbě a zpěvu se však učil již od 7 let u místního kantora Jana Pokorného, nejvíce však získal jako student a zpěváček v březnickém jezuitském gymnáziu a poté v Praze na Filosofii a teologii. Na studia si tam vydělával jako houslista ve Václavském semináři a v Týnském chrámu. Z honorářů si platil varhanní a kompoziční hodiny (zvláště v kontrapunktu) u proslulého Josefa Segera. V třiadvaceti letech opouští svoji vlast po vzoru tolika svých předchůdců. Ve Vídni se zdokonaloval ve  hře na  housle u slavného v té  době Antonína  Vranického. Z Vídně ho vedly cesty za živobytím nejdříve do Velkého Varadína, kde zastával místo druhého kapelníka u biskupa Potačiče a přitom měl dost času jak na komponování, tak na poezii i dramatickou tvorbu, velmi ceněnou biskupským kapelníkem Karlem Ditteraem z Dittersdorfu, jenž některá libreta V. Pichla dokonce sám zhudebnil. Před kapelnickým místem v Petrohradě dal přednost tehdy velmi známému orchestru pražského hraběte Ludvíka Hartiga. Zde pobyl 2 roky, na dlouhou dobu zakotvil v Miláně, kde jeho tvůrčí činnost vyvrcholila. Se svou dcerou, vynikající pěvkyní, hostoval v celé řadě měst např.: v Benátkách, Římě, ale i v Praze. Zde také tvůrci prvního českého hudebního slovníku, strahovskému premonstrátu, Bohumíru Dlabačovi sdělil svá životní a umělecká data.

Václav Pichl, významný bechyňský rodák, byl ve věku 64 let raněn mrtvicí při koncertu v paláci roudnického knížete, české hudbě zvlášť nakloněného, Josefa Lobkovice. Podle opisu Pichlova úmrtního listu, vystaveného farním úřadem u sv. Augusta ve Vídni víme, že žil po záchvatu mrtvice ještě více než půl roku a zemřel na následky 23. ledna 1805. Do současného času, tak jako u mnoha dalších skladatelů, nedošel Václav Pichl náležitého ocenění, což je konečně častý jev v historii hudby 18. stol. Ne však jen hudby.

Josef Černoch