Narodil se 7. března 1888 v Mělníce, kde byl jeho otec ředitelem obecné a měšťanské školy. Brzy se u něho projevily umělecké vlohy, které byly naštěstí podporovány rodinou. Vystudoval Umělecko-průmyslovou školu v Praze u prof. Lišky, Hynaise a Maška. Po absolutoriu se věnoval hlavně dekorativní malbě a grafice. Podílel se na vnitřní výzdobě nových hotelů, účastnil se prací na jubilejní výstavě v Praze. Spolupracoval s arch. Dušanem Jurkovičem, prof. Kotěrou a prof. Balšánkem (výzdoba zámku J. Bartoně v Novém Městě nad Metují, rodinné vily prof. Kotěry aj.). Pracoval pro pražský grafický závod J. Štence a vytvořil řadu diplomů, programů a adres.

1. září 1911 nastoupil na Státní odbornou školu keramickou v Bechyni jako profesor pro "průmětnictví, dekorativní kreslení a nauku o uměleckých tvarech"; tuto funkci vykonával do 1. února 1931, v části r. 1930 a 1931 jako zástupce ředitele. R. 1915 se oženil s Marií Soldátovou, dcerou paarovského lesníka, s níž měl dvě dcery Marii nar. 1916, provdanou Zárubovou a Annu nar. 1922, provdanou Šplíchalovou.

V roce 1931 byl definitivně jmenován ředitelem keramické školy. Zastával také funkci ředitele živnostenské pokračovací školy. Jako ředitel školy aktivně působil v a.s. Keras, kde byl členem správní rady. Jeho nástup na ředitelské místo proběhl v čase nesmírně nepříznivém, kdy byla zřízena konkurenční keramická škola v Praze a Ministerstvo školství a národní osvěty předložilo úsporné parlamentní komisi návrh na zrušení bechyňské školy. Byl to tvrdý konkurenční boj, kdy bylo třeba napřít všechny síly, správně argumentovat, organizovat, aby jednání vedla k pozitivnímu výsledku. S celým profesorským sborem a zvláště s Josefem Haškovcem přesvědčoval a dokazoval oprávněnost školy v Bechyni, její potřebnost v jihočeském kraji, kam absolventi odcházeli a zvyšovali řemeslnou i výtvarnou úroveň keramiky. Všechny bechyňské organizace a spolky a všichni občané podporovali tento boj za udržení školy. Jejich solidarita měla své opodstatnění.

Profesoři i žáci keramické školy pomáhali vytvářet bohaté společenské, kulturní i sociální zázemí města. Jedním z těch neúnavných, iniciativních lidí byl prof. J. Šimák. Má zásluhy o mnohé historické památky a zachování přírodních krás jako člen Okrašlovacího spolku (autor úpravy horního Plechamru, návrhy na otevření nových pohledů na klášter, vilu Elektru a zámek, návrh pavilonu a.s. Keras u nádraží aj.). Při oslavě padesáti let tohoto spolku pronesl slavnostní řeč a jeho slova z roku 1937 platí dodnes: Město a jeho představitelé si musí býti vědomi zvláštního charakteru města, musí se mu podřídit, úzkostlivě ho šetřit a mít dlouhodobý program. Obětavě také pracoval v muzejním spolku, kam přispěl i svými dary a renovoval mnohé obrazy od dárců.

Tak se dostávám k samotné výtvarné činnosti p. prof. Šimáka. Asi by nikdo nesečetl všechny práce pro spolky a instituce i osobnosti v celém jihočeském kraji, pro něž vytvořil řadu diplomů, návrhy praporů, adresy, pamětní listy, titulní listy kronik, čestná uznání, pamětní medaile, obálky na programy, programy (první plakátpro Jihočeské pěvecké sdružení učitelské, první plakát propagující lázeňský ruch v Bechyni), tabla, ex libris a jiné a jiné. Řídil se heslem: "Rád posloužím, ale musí to být věc spravedlivá."

Z větších prací je to výzdoba městského divadla v Táboře (lunety múz), městského muzea v Táboře (Husova síň), návrh mozaiky pro chrám sv. Víta v Praze, série olejových obrazů pro národopisnou výstavu v Soběslavi, kino Ořechovka. Kdo by neznal sgrafita na bechyňských domech, na bechyňské poště, na bývalé hospodářské záložně (nyní Čs. pojišťovna), na domech v Křižíkově vilové čtvrti (u Čámských, Nehasilů a Procházků), čp. 167, 578 a 560.

Jeho grafiky, akvarely, oleje i kartony jsou velice lyrické, jemné, ve své náplni typicky české, bohatě ornamentální a přitom ukázněné. Starší občané si vzpomenou na výzdobu staré bechyňské lékárny (s lunetou Madony), při návštěvě Městského úřadu si můžete prohlédnout jeho něžné akvarely s bechyňskými náměty a v zasedací místnosti olejomalbu pohledu na zámek, četné dřevoryty najdeme i v mnohých domácnostech. Pustil se i do sochařské práce (Psyché, drobné plastiky zvířat aj.). Pro a.s. Keras vytvořil také řadu modelů váz a plastik. Restauroval sochu sv. Jana Nepomuckého v Zářečí a v neposlední řadě dva obrazy v zámecké galerii, z nichž jeden je nepochybně dílo Karla Škréty a to portrét komtesy Marie Maximiliany Šternberkové v kroji pastýřky. Druhý obraz je nepotvrzené dílo Škréty, portrét Lidmily Benigny z Říčan. Oba obrazy znovu objevil a citlivě restauroval. Zrovna tak objevil a restauroval malby a fresky v klášterním kostele. V klášteře také restauroval řadu obrazů.

Publikoval mnoho článků v technickém slovníku naučném a v odborných časopisech i v časopise Lázně Bechyně.

Od roku 1940 do roku 1946 odevzdává funkci ředitele keramické školy Ing. Jaroslavu Doskočilovi, v r. 1946 a 1947 se vrací a v roce 1948 odchází do důchodu. I když rodné město Mělník stálo o jeho návrat, láska k Bechyni byla tak silná, že zůstává. Jeho odpočinek nebyla však žádná idyla, poúnorovým režimem byl "velkoryse" odměněn. Ačkoliv mu Ministerstvo školství a osvěty vyslovilo zvláštní dík, jeho penze mu v r. 1953 byla snížena na Kčs 700,-- měsíčně, protože "v období vykořišťovatelského řádu zastával zvlášť významné postavení ve veřejném životě", po odvolání jako "osobě, která nenalezla kladný poměr k lidovědemokratickému zřízení" mu byl důchod v r. 1958 snížen na Kčs 461,--. Výměr mu byl doručen v době, kdy se vrátil z táborské nemocnice, kde se léčil po infarktu. Krátce nato, dne 26.2.1959, zemřel v domě, kde celou dobu s rodinou v Bechyni žil. Naštěstí se nedočkal zbourání domu a postavení paneláků v Libušině třídě, což by jako aktivní člen Okrašlovacího spolku zvláště "uvítal".

Pro své žáky, kolegy a spoluobčany i celou keramickou veřejnost byl příkladem nezištné pracovitosti, moderního náhledu na školu, jejího zapojení do praxe a pro mladou generaci opravdovým vzorem čestnosti, slušnosti a tvůrčího zanícení. Období působení pana prof. Šimáka v keramické škole patří mezi vrcholy jejího rozkvětu.

Plachtová